I will never forget you- 1.díl

7. července 2013 v 17:32 | Pretty Liar |  I will never forget you.
Mám tu hned první díl, snad to někdo bude číst a někomu se to bude líbit:'3 Ta to povídka je věnovaná Murphy a Evee:'3
Více v celém článku.


Propletené prsty, nohy na jeho nohách. Ten nejkrásnější pocit s ním, s Louisem. Prohrábla jsem mu jemně vlasy a on se sladce usmál. Tenhle úsměv byl ten nejkrásnější na světě, se kterým jsem se kdy setkala.
"Miluji tě," zašeptal mi do ucha.
"Já tebe," řekla jsem a políbila ho.
"Ale noták! Mohli by jste toho nechat?" řekl Siva, který se ládoval popcornem a díval se na televizi, zjevně sám.
"Jenom nám nezáviď!" řekl Louis a vyplázl na Siva jazyk.
Usmála jsem se a položila se na Louise. Začal mi lehce hladit záda a došmátral se i k mému pozadí, které lehce sevřel v dlaních. Spokojeně jsem se usmála, připadala jsem se blaženě.
Siva najednou vypnul televizi.
"Co se děje?" vyhrkl ze sebe Louis a povolil dlaně z mého pozadí.
"Film skončil, vy jste si nevšimli?" řekl naštvaně Siva.
Popadl svoji bundu a mobil.
"Tak já se s vámi loučím."
"Ahoj Sivo," řekla jsem a opět jsem se uvelebila na Louisově vypracovaném břichu.
"Čau Lou," řekl a dali si s Louisem pěstí do ramenou.
To byl jejich pozdrav. Hned co se za Sivou zabouchli dveře si mě Louis překulil po sebe a začal si pohrávat s mým trikem.
"Louí, dnes né," řekla jsem, tentokrát jsem to myslela vážně.
"Prosím," odvětil a vykouzlil na obličeji jeho psí oči.
Ale i tak jsem mu to nepovolila a tak jsme si jen tak pohrávali. Dneska jsem jazykovou válku vyhrála já. Byla jsem na sebe hrdá.
"Kolik je?" podívala jsem se na hodiny.
"Půl jedné," řekl Louis a dál si hrál s mojí kůží na krku.
"Musím do práce!" vyjekla jsem a vytrhla se od Louího.
"Ale já jsem ještě nedokončil svoji práci!" zakřičel na mě.
Podívala jsem do zrcadla, i tak byl ten cucflek dost vidět.
"Úplně mi to stačí!" zakřičela jsem a přehodila přes sebe kabát.
Docupitala jsem za Louisem a políbila ho.

Pracuji jako číšnice v jedné kavárně. Plat není sice veliký, ale na nájem a jídlo to stačí a Louis taky nemá zas tak malý plat. Takže si vystačíme.
"Emily máš tu lidi!" zakřičela na mě vedoucí.
"Už běžím!" odpověděla jsem a ovázala jsem si kolem pasu zástěru s logem naší kavárny.
"Tak co to bude?"
"Jedno latté s cukrem a jedno latté bez kofeinu."
Zapsala jsem si to a pospíchala k Sivovi.
"Sivo, jedno latté s cukrem a latté bez kofeinu."
"Tak ty už tu jsi," vyskočil od baru.
"Jo, tak, tak jsem to stihla, Louis mě nechtěl pustit."
Úsměv mu ztuhl a místo úsměvu se mu na tvářích vykouzlili malé známky nepokoje.
"Něco se děje?" zeptala jsem se.
"Ne nic, pokračuj v práci," řekl a s rychlým krokem odešel za bar.
"Bude už to latté?" zakřičela na mě jedna z těch starších dam, které si objednali.
"Hned to bude!" řekla jsem a popadla tác s latté, který mi podal Sivo.
"Tady to máte," řekla jsem s úsměvem a letté jim podala.
"Budete si přát ještě něco?"
"Ne," odvětila hrubě jedna z dam a usrknula z šálku latté.

Posadila jsem se na barovou židli. Kromě těch starých dam tu nikdo nebyl, komu se taky chtěla v takovém deštivém počasí do kavárny, každý je rád, že sedí doma u televize a dívá se na medvídka Pú. Trochu jsem se porozhlédla po kavárně, poprvé za ty dva roky co tu dělám jsem si všimla těch maleb na stropě. Nejvíc z nich se mi líbili ty oranžové tulipány. Kavárna, jelikož se nacházela v Londýně měla i takový styl. Stěny byli natřeny světle oranžovou barvou a obrazy nebo fotky za rámečky byli z dob, kdy já jsem byla ještě prcek. Na levé straně vysela obrovská Britská vlajka, skoro přes celou stěnu.
Najednou zazvonil zvonek u dveří a dovnitř vešli nějaké mladé dívky, úplně promoklé. Vzala jsem si do ruky bloček, propisku a šla k nim.
"Tak co to bude dámy?"
"3x vanilková zmrzlina, tři kopečky," řekla jedna a všichni ostatní kývly.
Odešla jsem a dost mě překvapilo, že si chtějí dát v takové zimě zmrzlinu.
"Tak co si ty holky objednali," řekl znuděně Siva.
"3x vanilková, tři kopečky"
Siva zakroutil očima a sáhl do mrazáku, kde byli zásoby různých zmrzlin. Vzal do ruky naběračku na zmrzlinu a udělal přesně to co po nás ty holky žádali.
"Kdy už tohle skončí," zamumlal.
"Co by mělo skončit?" řekla jsem a položila hlavu na pult.
"Tohle všechno, chtěl bych hrozně někam odjet, někam daleko," zasnil se.
"Tak já to radši odnesu," řekla jsem a vzala tác se zmrzlinami.
"Tady to máte."
Dívky ani nepoděkovali a vrhly se na zmrzlinu.
"Dneska budeme končit dřív," řekla vedoucí a mile se na nás usmála.
"Aspoň něco pozitivního" dodal Siva a odešel do místnosti pro personál.
"Co mu je?" zeptala se vedoucí a začala utírat skleničky.
"Nevím, dneska je nějaký divný, nevrlý, není s ním řeč."
Podívala jsem se na hodinky, už jsem v práci hodinu a nic se tu nepřihodilo, to je snad zázrak.
"Běž už domů, já to tady zkasíruji a půjdu taky domů."

Běžela jsem do šatny a sundala ze sebe zástěru. Šatny jsme měli obrovské vešlo se sem asi 30 lidí a nás tu pracovalo jen šest. Vzala jsem si na sebe čisté tričko a to staré hodila do tašky. Deodorant jsem vyplýtvala na svém podpaží a běžela ze šatny ven. Venku už přestalo pršet, jako na zavolanou, ale začínali po obloze lítat blesky. Já bouřku moc nemusím a tak jsem radši pospíchala Londýnskými ulicemi zpátky domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Murphy Murphy | 7. července 2013 v 17:49 | Reagovat

jsem docela zvědavá, jak to bude pokračovat ... tan prolog mě navnadil :'3

2 love-rain love-rain | Web | 7. července 2013 v 17:51 | Reagovat

[1]: Děkuji Murphy:'3
#darlingsweet

3 Gabča Gabča | Web | 7. července 2013 v 17:54 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

4 Saša Saša | Web | 8. července 2013 v 11:23 | Reagovat

Vyzerá to zaujímavo, som zvedavá ako sa to ďalej bude vyvyjať :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama